THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sobotní večer byl přímo ideální čas vybízející k návštěvě nějaké té hudebné produkce. Pro obyvatele hlavního města byla nabídka rozšířená o performanci možná nejznámější polské metalové kapely. Legendární death metaloví matadoři VADER okupují pódia již dvacet let a během této doby stihli už mnohokrát obšťastnit i tuzemské fanoušky. Ti jim jejich důvěru vracejí měrou vrchovatou, což se projevilo opět velice slušně zaplněným oblíbeným klánovickým klubem Black pes. Severní sousedy na jejich českém a slovenské mini turné doprovázejí dvě domácí kapely. Rovnoměrně rozložené síly mezi Česko a Slovensko reprezentují Pražané UPRISE a bánskobystrická úderka PATHOLOGY STENCH. Oba Shindyho koně se předvedli v dobrém světle. První zaútočili nekompromisním grindem terrorizerovského střihu. Sestava, v jejíž řadách působí zkušení matadoři z kapel jako INTERVALLE BIZZARE, EXHALE či ALIENATION MENTAL, se do toho opřela vskutku ve velkém stylu. Pobíhající, poskakující a dle výrazu ve tváři pološílený vokalista Putti si pro sebe vymezil takřka celé pódium, což jeho souputníkům soustředícím se hlavně na kvalitu svého riffování nikterak nepřekáželo. UPRISE jsou hlavně o energii a nasazení a toho jsme si v jejich podání užili dosytosti. Pocta starým klasikům v novém znění se ukázal jako dobrý nápad, což ztvrdil i závěrečný cover S.O.D. Slováci z PATHOLOGY STENCH jsou trošku jiný šálek kávy. Jejich řádění nejlépe vystihuje osvědčená škatulka death/grind. Z hudebního hlediska lze jejich vystoupení vytýkat máloco. Vše je přesně tak, jak má být a pokud má s jejich muzikou někdo problém, těžko to v sobotu večer něco změnilo. Snad jen tradičně se u mě nesetkávají s pochopením Bárovy oplzlosti, i když tentokráte naštěstí bez manipulace se spodním prádlem.
Poláci si dávají načas, aby po zhruba padesátiminutové pauze a zároveň s deseti minutovým zpožděním oproti plánu zaznělo intro ke skladbě „Between Day And Night“ a v zápětí se na scéně objevili i toužebně očekávaní VADER. Ačkoliv začátek i několik další zastávek patřilo aktuální desce „Impressions In Blood“, zaznívá většina osvědčených kousků z nedávné i té dávnější minulosti. Prověřený playlist kapely tvoří kousky jako „Sothis“, „Reborn In Flames“, či snad největší koncertní hit – „Carnal“ z desky „Back To The Blind“ z roku 1997. VADER prostě mají kde brát, o tom není nejmenších pochyb a i když je aktuální turné hlavně na podporu nové desky, těžištěm setu musí být k velké radosti značně rozdivočených fanoušků hlavně starší skladby. Ani postupující léta, která jsou na vzhledu Petra Wiwczareka znát, však nic neubrala na nekompromisním přístupu jeho kapely. Metal až za hrob, ortodoxní antikřesťanská image a rétorika v textech a hlavně strhující koncertní nasazení. Tohle všechno dělá z VADER výbornou koncertní stálici, která, jak se zdá, nikdy nezklame. Podpořena navíc kvalitním zvukem, což se v klánovickém klubu stává příjemnou tradicí, nemohli nikoho, kdo prahnul po nefalšované a nepředstírané metalové smršti, zklamat. Připočtěme k tomu i zkušenou a v dobrém slova smyslu léty získanou rutinně kvalitní instrumentalitu. Poctu svým vzorům pak v rámci přídavku vzdávají prostřednictvím coveru „Raining Blood“, jehož autora snad ani nemusím jmenovat, který v prostoru pod pódiem způsobil snad největší šílenství. Zajímavý poznatek. Ač VADER sami disponují nepřeberným množstvím tutových koncertních válů, jejich věrné i přesto nejvíce zaujala předělávka jiné metalové legendy. Nic to však neměnilo na faktu, že death metal v podání VADER opět skvěle bavil. Tyhle chlápky může do starého železa házet opravdu jen blázen.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.